O SYSTEMICKÉ TERAPII

O SYSTEMICKÉ TERAPII


Je způsob vedení psychoterapeutického „léčivého“ rozhovoru, který posiluje, motivuje, rozšiřuje možnosti a potenciál klienta a provází ho náročnými životními situacemi, podporuje klienta v nacházení vlastních zdrojů a ve vytváření takové budoucnosti, jakou si přeje mít, respektuje klienta a jeho autonomii, jedná se o krátkodobou terapii (nejčastější počet terapií je cca 7 - 10).



     Systemická terapie je směr psychoterapie, který vznikl ve světě jako obor v roce 1982. V České republice se etabloval v 90. letech minulého století.  Hlavní představitelé v ČR jsou Vratislav Strnad, Ivan Úlehla, Šárka Gjuričová, a další.
 
     U systemických terapeutů platí, že detailně spolupracují s klientem při hledání a upevňování nových životních strategií, což se jeví mnohem účinnější než využívat jednostranných strategických postupů. Terapeut je v systemické terapii spíše průvodcem klienta, který nenabízí jednoznačná řešení, ale vede rozhovor tak, aby klient sám mohl najít takové řešení, které je pro něho a jeho situaci, to nejlepší.

     Systemičtí terapeuté se zaměřují na postřehnutí  způsobu vyjadřování klienta a způsobu, jakým klient vidí sebe, svůj život, své okolí. To totiž významně ovlivňuje jeho každodenní život, vztahy mezi lidmi, vztah k sobě samému. Toto poznání může klientovi nastínit nové možnosti nebo ho nasměrovat k rozhodnutí pro změnu.
 
Principy

  • pomoc má být užitečná, respektující a naplňující estetická kritéria

  • s minimem prostředků dosáhnout maximální změny (myšlena především změna myšlení klientů, od níž se odvíjí vše ostatní)

     V rámci systemické terapie se komunikují témata ve snaze dostat se k jejich hlubším souvislostem, lépe je pochopit, přijmout a někdy i nalézt vhodná vysvětlení nebo řešení.

     Systemická terapie vychází z radikálního konstruktivismu a sociálního konstruktivismu. Radikální konstruktivismus předpokládá, že každý z nás žije ve vlastním osobitém, nezaměnitelném světě, který si konstruuje na základě svých předpokladů, předchozích zkušeností, způsobu vnímání,  apod.


 
 Psychoterapie

    Je soubor verbálních, neverbálních a paraverbálních komunikačních technik užívaných psychoterapeutem ke zvýšení duševního zdraví klienta nebo ke zlepšení vztahů v rodině, atd.